Vodík je všeobecně uznáván jako velmi perspektivní čisté palivo budoucnosti. Technologický princip využití vodíku v dopravě dnes především směřuje k palivovým článkům jako palubnímu zdroji elektrické energie pro vodíkové elektromobily.  Částečně je možné počítat s vodíkem i ve spalovacích motorech (podobně jako CNG). Jako zdroj čistého vodíku pro budoucnost se počítá především s výrobou formou elektrolýzy s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Auta s vodíkovými palivovými články

Palivový článek je elektrochemické zařízení přeměňující chemickou energii přímo na energii elektrickou využitím vodíku jako paliva a atmosférického kyslíku jako okysličovadla. Produktem této reakce je voda – tedy jedinou emisí při provozu auta je vodní pára.

Elektrickou energii získanou z vodíku vozidlo následně uchovává v akumulátoru, který ale nemusí být zdaleka tak velký jako u „nabíjecích“ bateriových elektromobilů. Akumulátorová baterie zde slouží v podstatě jen k vyrovnání špičkového výkonu elektromotoru při akceleraci. Během jízdy postačí vozidlu výkon palivového článku, současně je i průběžně dobíjena akcelerační baterie.

Vodík je v porovnání s nabíjecí baterií mnohem lepší médium pro dlouhodobé uchování elektřiny. Zároveň ji dokáže překonat v rychlosti tankování a mnohem delším dojezdem vozidla.

Na tento koncept pohonu sázejí především asijské automobilky jako Toyota, Hyundai nebo Honda, z evropských automobilek především Mercedes a BMW ve spolupráci s Toyotou.

Přímé spalování vodíku

Další možností je užití vodíku jako paliva ve spalovacím motoru. Může se jednat o zážehový typ motoru, kdy se vodík vstřikuje do sání nebo do spalovacího prostoru a zažehne se zapalovací svíčkou, nebo jde o vznětový motor, kdy se vodík vstřikuje do spalovacího prostoru pod vysokým tlakem stejně jako motorová nafta nebo jako náhrada určitého podílu motorové nafty.