Konec spalovacích motorů v nákladní dopravě, v zemědělství či v armádě je zatím ještě hodně daleko, říká guru českých petrolejářů Václav Loula. „Skutečně smysluplným palivem budoucnosti se zatím jeví vodíka auta, autobusy i letadla na vodík.“
Petrolejářskému oboru, rafineriím, distributorům benzinu a nafty je čím dál víc úzko. Nejrůznější ekologické limity a cíle v zájmu boje za čistší planetu dělají z fosilních paliv nepřítele. Kdo neprodává biopaliva, plyn, nedobíjí elektromobily a nechystá zelený vodík, riskuje vysoké pokuty. A jak naznačuje Evropskou komisí navržený „Green Deal“, může být ještě hůř. Od roku 2035 by se neměly vyrábět spalovací auta vůbec. Jak se s tím vším vyrovnávají firmy z ropného byznysu, naznačuje v rozhovoru pro LN uznávaný odborník České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Václav Loula.
LN: Bojíte se konce ropné éry?
Nebojím. I kdyžto všechno, co nyní z Bruselu přichází, je velká výzva pro náš obor. Ten ale je a bude stále strategický, jde o složitou a odborně náročnou problematiku. A především se jedná v té globální, tedy i evropské, konkurenci o citlivou oblast nejen z pohledu technologií, ale i ekonomiky. A samozřejmě i ekologie.
Transformace petrolejářského průmyslu na pozadí ekologických zákonů a norem bude dlouhodobý proces a ukáže, kteří světoví hráči zvládnou plnění emisních limitů a zabezpečí nízkouhlíkatá paliva pro spalovací motory a nabídnou i další ekologické alternativy k pohonu.
LN: Tušíte, kdy dojde ropa a kdy budemetankovatu pumpužjen jináa ekologičtější paliva?
To by bylo věštění z křišťálové koule. Určitě nelze vystavovat ropě a řadě výrobků z ropy, tedy zatím ani palivům, úmrtní list. Dnešní svět bez ní zatím neumí žít a některé komodity vyráběné z ropy nebude možné nahradit. Myslím třeba plasty, agrochemikálie nebo mazací oleje. Světové zásoby vydrží ještě desítky let, ale je jasné, že svět a zejména Evropská unie na to nečeká, přechod na nízkouhlíkové technologie a paliva přijde mnohem dřív, než dojdouzásoby ropy.
LN: Kdy přibližně?
Podle mě se musíme s plnouodpovědností k ochraně životního prostředí dívat už k roku 2050.
LN: Co čeká ropný byznys?
Předpokládám, že zhruba do roku 2035 to nebude o jednom palivu, očekávám ale, že stále bude v tédobě 70 procent vozidel ještě se spalovacím motorem. A rapidně ten podíl bude klesat.
LN: Ono asi celé 21. století bude pro ropný a petrolejářský obor znamenat zásadní propad...
Určitě. V 21. století se stalo pro celý svět velmi důležité životní prostředí. Od Evropské unie přicházely různé ekologické direktivy, které petrolejářský obor promítal do kvalitativních, hlavně pak ekologických parametrů paliv, jako je vyřazení olovnatých benzinů, bezsirná paliva a v neposlední řadě zavedení různých typů biosložek v palivech jako obnovitelný zdroj s nižší uhlíkovou stopou.
Nyní přibývají na pumpách dobíjecí stanice a stojany se stlačeným zemním plynem. Postupně přijde i vodík. Posledním krokem je teď dosažení úspory emisí CO2 o šest procent od loňského roku. To vše zatím naše odvětví zvládlo bez problémů a bez podpory. V posledním období je na stoledosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 a zvyšování podílu obnovitelnýchzdrojů v dopravě.
LN: Mají petrolejářské firmy šanci to vše splnit?
Mají, ale bude to technologicky složité a ekonomicky náročné.
LN: Co pomůže nejvíc?
V současnosti jsou největším pomocníkem či spíš záchranou biopaliva. Bohužel z potravinářských plodin, protože jiná jsou mnohem méně dostupná. Hodně lidí i politiků žehrá nad údajně obrovskými lány řepky, ale neuvědomují si, že bez těchto olejů by dodavatelé nafty – pro benzin se to týká lihu z cukrovky – těžko byli schopni splnit už dnes extrémně přísné evropské emisní limity.
My jsme si je nevymysleli, Česko se muselo přizpůsobit, ale za jejich nedodržení hrozí všem distributorům vysoké pokuty, největším dodavatelům, jako je Unipetrol – Benzina, Shell, MOL, OMV i státní Čepro, v řádu stovek milionů korun. Pokud bychom neměli k dispozici domácí biopaliva a byli odkázaní na dovoz, znamenalo by to znatelné zvýšení finálních cen pohonných hmot. Biopaliva, zvlášť při započtení nákladů na dovoz, jsou totiž dražší než čistý benzin nebo nafta.
LN: Hrozí, že budou některé firmy krachovat?
Určitě ne. Nebo řeknu spíš: pravděpodobně ne. Je to pro ně velká výzva, ale obor se musí přizpůsobit novým požadavkům a najít si nové cesty, jak se zapojit do palivového byznysu.
LN: Jak třeba?
Všichni se snaží nabízet nové služby a paliva, o které je rostoucí zájem.Není to jen o podílu biopaliv v benzinu a naftě, o instalaci dobíjecích stanic pro elektromobily na pumpách, nabídce stlačeného zemního plynu CNG nebo zkapalněného LNG, o stále oblíbeném propan butanu LPG, vše postupně v bio verzi, k tomu také stojanech s močovinou AdBlue nebo nabídce prémiových a vysoce aditivovaných pohonných hmot, o které je stále větší a větší zájem ze strany řidičů.
Moderní čerpací stanice se postupně stává i takovou servisní stanicí se shopem a širokými možnostmi pro řidiče, s občerstvením, myčkou, možností nakoupit základní potřeby pro jízdu či vybavení vozu, ale i třeba pro domácnost.
LN: Pravda, některé pumpy už připomínají nákupní centra...
Dalo by se to tak zčásti říct. Stále víc čerpacích stanic slouží jako širokosortimentní obchod,zejména s potravinami, někde můžete koupit i základní volně prodejné léky, vyzvednout balík z e-shopu a podobně. To vše se bude rozvíjet ještě víc a pomůže to kompenzovat postupný úbytek spotřeby klasického benzinu a nafty.
LN: To vše platí hlavně pro osobní auta. Ale lze čekat rychlý přechod na alternativní paliva u nákladní, osobní dopravy, zemědělské techniky nebov armádě?
A ještě byste mohl doplnit vozy záchranného systému, hasičů,sanitek a podobně. Pro ně jsou zásadní ropné rezervy státu, a ty jsou z velké části v naftě a dlouho také budou. V dalším období očekávám, že nákladní, kamionová doprava, užitková vozidla, těžká technika, vozidla integrovaného záchranného systému, vojenská technika, zemědělské stroje na polní práce a podobně budou nadále používat výkonné spalovací motory namotorovou naftu.
LN: A podíl těchto vozů na spotřebě fosilních pohonných hmot bude dál zřejmě velký...
Samozřejmě. Dovolím si připomenout, že podle studie ACEA (Asociace evropských výrobců automobilů) jezdí po Evropě 25 milionů užitkových, nákladních automobilů a autobusů. Přidáme-li Anglii, Norsko, Švýcarsko, Turecko a Rusko, je to celkem 55 milionů vozidel. Téměř 98 procent jich bylo v provozu na naftu. To je obrovská síla!
Myslím si tedy, že je ještě hodně vzdálená bezemisní nákladní doprava a rušení spalovacíchmotorů u nákladní dopravy nebo technologických vozidel pro zemědělství a vojenskou techniku. Obdobné je o i v letecké dopravě a palivu letecký petrolej. V mezikontinentální letecké dopravě očekávám, že palivem pro proudové motory se stane vodík.
LN: Umíte odhadnout, jaké palivo bude budoucí zákazník preferovat?
To je velká neznámá, ale něco z toho jsem už naznačil. A co se týče paliv budoucnosti, bude to hodně dlouho ještě takový mix. Otazník je totiž nad dostupností obnovitelných zdrojů, jejich cenou a bezpečností. Považuji za správné věnovat se i dalšímu vývoji spalovacích motorů – ty už mají dnes výrazně nižší emise – elektromobilitě a vodíku. Vycházíme-li zfaktu, že kolem roku 2035 bude na trhu ještě 70 procent automobilů se spalovacím motorem, včetně hybridů, tak pořád je prostor i zde snižovat emise.
Další jsou syntetická paliva, budování biorafinerií pro výrobu vyspělých biopaliv. To všechno lze využít i ve stávajících motorech.
LN: Jak jste už zmínil, biopaliva z potravinářských plodin mají řadu kritiků...
To mají, ale právě proto nyní mluvím o vyspělých biopalivech, čímž myslím minimálně druhé generace, tedy z různých odpadních surovin, z dřevní štěpky, fritovacích olejů a odpadních plastů. Ta jsou dnes ještě mnohem dražší než biopaliva první generace a jsou málo dostupná, ale jsem přesvědčený,že jednou jejich čas přijde.
LN: Poslední vize Evropské komise budí dojem, že jednou tady budeme všichni jezdit v elektromobilech – pokud na ně ovšem budeme mít. Co je podle vás palivem budoucnosti?
Ono se mnoho lidí, často politiků, zhlédlo v tom, že elektromobilu nejdou z výfuku žádné emise. Ale to je samozřejmě omyl. Jak se říká, každý elektromobil má výfuk kdesi v Prunéřově. Prostě tu elektřinu do baterií musíte někde vyrobit, a to zatím ve většině případů bez emisí nejde. A je podle mě nereálné si myslet, že všechny elektromobily, co tu jednou budou, bude možné pohánět elektřinou výhradně z obnovitelných zdrojů.
LN: Jaký pohon dává smysl víc?
Můj názor je, že skutečně smysluplným palivem budoucnosti se zatím jeví vodík a auta, autobusy nebo letadla na vodík. Pokud jeho výrobu zvládneme ekologickou bezemisní technologií, což už dnes je také možné, ale velmi drahé, tudíž zatím málo dostupné, získáme jednou v budoucnui deální palivo. Zelený vodík nezatěžuje životní prostředí přivýrobě ani při spalování, v podstatě produkuje jen páru, natankujete ho bleskurychle jako dnes benzin, dojezd je srovnatelnýs dnešními nejúspornějšími spalovacími vozy. V podstatě se jedná také o elektromobil, který ale nepotřebuje žádnou velkou baterii. Odpadá tedy i problém s výrobou a likvidací autobaterií.